Baranie rohy

BARANIE ROHY (2526 m/m) jsou typické svým "seříznutým" vrškem. Ve Vysokých Tatrách leží mezi Ľadovými štíty a Pyšným štítem pokračujícím dál na Lomnický štít, což z nich činí dost lákavý cíl. Vrchol, resp. dvojvrchol, je lehce přístupný z Baranieho sedla, kudy v současnosti nevede značená trasa, ale existuje zde setupová trasa pro horolezce a horské vůdce. Lezecké cesty jsou především na západní straně, při výstupu od Téryho chaty. Vrchol, hodně prostorný, se skalním oknem nabízí výhledy podobné např. Lomnickému štítu (Belianské Tatry a Karbunkuľový hrebeň, Ľadový hrebeň, Prostredný hrot aj.).

Ľadové štíty ze žlabu

Grosz-Bruckner

Babička jednoho z nás navštívila snad ještě před zrodem c.k. monarchie Baraní rohy. Postupovala normálkou od Chaty pri Zelenom plese. Bylo tedy věcí rodinné cti (nebo něčeho podobného) vylézt tam taky. Protože pravidla TANAPu neporušujeme, musíme najít něco za III nebo víc UIAA. Bereme na výlet jednoho místního rodilce i odrodilce, horolezeckého nováčka. Takže chceme něco krátkého a jednoduchého, sami jsme věční začátečníci. Groszova trasa pravým žlabem jižní stěny se zdá být dobrá volba...

Popisovat trasu na Téryho chatu, nocleh s dětmi z Nizozemska (správně blond) atp. by milovníkům hor moc nepřineslo. Samotná cesta na cestu Grosz-Bruckner (II-III UIAA) začíná až při přechodu plesa u Téryho chaty, pak trávou a následně sutí pod sedlo. U většího žebra pokračuje klasická normálka vpravo, lezecká vlevo. První délka je OK, na další se dostáváme na travnatou terasu, přecházíme ji a hledáme, kudy se jde dál. Při dalších cestách vytýčených Groszem zjišťujeme, že všechny jsou orientačně dost náročné a travnaté. Blbě se v nich jistí, pevná skála vyšší obtížnosti je lepší (řeklo by se lehčí, ale to by bylo...) I pod Baraním sedlem nakonec na třetí, poslední, délce jsme asi příliš vpravo. Přecházíme tedy na hřeben a zpočátku přímo po něm, než nás únava a horko donutí odbočit úplně na normálku. Tudy lehce na vrchol.

na vršku, Ľadový hřeben v plné kráse

normálka

Z Baraních rohů scházíme po travnatém úbočí, pak pod hřebenem. Pohodově. Od sedla dolů je lepší se držet skály vlevo, protože suť ve žlabu se dost sype. A pak se jen napojit na směsici stezek, z nichž část vede na Ľadový hrebeň a jiné končí u Téryho chaty.

Baranie rohy s Mačací vežou vpravo od nich