Štrbský štít

ŠTRBSKÝ ŠTÍT je mohutná skalní a balvanovitá pyramida v závěru tatranské Mlynické doliny (a Hlinské od severu). Na rozdíl od sousedního Satana, Bašt nebo Furkotského štítu je spíše opomíjený. Přitom je velmi výrazný (tvarově připomíná hodně např. Voliu vežu vyhledávanou na lezení). Z Mlynické doliny na něj vede od Nižného Kozieho plesa normální výstupová trasa (zimní, turisticky nepřístupná po celý rok). Ta má dvě těžší místa (II UIAA), která v létě nemusí být vůbec znatelná a spodní lze obejít. První je žlab v jižním hřebeni (nejvýraznější směrem ke Kozím plesům) - v roce 2017 zde byl i slaňák. Druhé je pak vrcholový (pravý) žlab těsně pod drobným sedlem mezi hlavním vrcholem a západním předvrcholem. Samotný vrchol je široký, výhledy připomíná Satana, ale panorama do Polska jsou lepší. Na západě pod žlaby je výrazné Capie (tj. cap ne čáp) pleso.

zprava Končistá, Gerlach, Vysoká, Rysy, Mengusovské

normálka (Komarnicki, variant Grosze v horní části)

Lavinovka i chřipka klesají během vánoc na přijatelnou úroveň (2) a my 2 se rozhodujeme nesdílet veselí Noového roku a na nový rok vyrážíme tam a zpět do Tater. Počasí: azuro, -17 a vichřice. Sníh: lokálně hodně. Výběr je teda takový, že se poštracháme Mlynickou dolinou až k vodopádu Skok. Tam chodí cepři a bude to OK. Mráz nás přesvědčí, že vyrazíme až v 6:30, ať se brzy dostaneme na sluníčko.

K "ledopádu" Skok je to skok. Nad ním jsou jen dvě lyžařské stopy a jinak nic. Kromě toho je to namrzlé. Takže bereme mačky a jdeme k plesu, kde jsou pro změnu závěje. Následuje přezutí do sněžnic. Sluníčko svítí a vítr fouká tak, že nic nevidíme. Hrabeme se ke Kozím plesům, chvíli po pevném a chvíli po prachovém sněhu. Pak přímo vzhůru na jižní (JV) hřeben Štrbského štítu. V horní třetině je žlab tak vytátý na led, že přezouváme do maček na variantě Komarnickeho. Suťovité úbočí nyní v zimě kryje mohutná vrstva sněhu a taky hezká odtrhovka. Jdeme tedy hodně stranou, skoro po hřebeni Parohů, i když se chceme dostat na opačnou stranu. Tam přecházíme až pod vrcholovými žlaby. Jsou dva (pravý a levý). Pravým vede normálka, my jdeme vlevo. Ve žlabu (jindy tráva) je spousta zledovatělého sněhu, sype se a je hluboký cca 1,5 m. Bezpečnější je pro nás jít ještě více vpravo k žebru, kudy o pár metrů dál vede Grosz II-III UIAA. Docela unavení se dostáváme na západní vrchol Štrbského štítu, z něj lehce do nevárazného sedla a přes úzký hřebínek ze sněhové převěje ke značce na vrcholu, skoro bez sněhu. Cca 10 min. je ještě parádní počasí, pak se znovu pořádně rozfouká a od severu se ženou mraky.

Koprovský a Mengusovský hřeben po Rysy

Sestup volíme pravým žlabem. Sníh je měkký, drží dobře. Až ve spodním žlabu druholezec zakopne při otočení. Než zastaví cepínem, sletí asi 50 m bržděného pádu. Pak zase nasazujeme sněžnice a po našich zavátých stopách ke Skoku, kde potkáváme první lidi za celý den. Na parkovišti už máme výhrůžnou ceduli, ať zaplatíme výběrčíkovi 6 E (v lyžařském středisku paráda...) a můžeme domů 2x tak dlouho než jindy, protože vánice.

Soliskový hřeben a Kriváň