Jak přežít cepry

Kdo se vyskytuje na horách, aneb výtah z výroční zprávy MIB 1323

Na horách, nezkušení by neváhali použít slovo "divočina", se vyskytuje různé množství zástupců rodo homo. Jedná se o další fázi vzniklou z původního (a stále vzácnějšího) homo sapiens, s níž sdílí základní fyziognomické znaky, ale liší se znaky psychickými i areálem rozšíření. Velkou pozornost zkoumání těchto druhů věnovali zejména odborníci ze Slovenska. Z nich lze jmenovat především Ivana Baja (Smiech na laně, 2007) nebo Eduarda Chmelára (Sezóna vrcholí, pozor na ceprov, 2005). Na základě jejich dlouholetého výzkumu lze druhy hominidů zahrnovaných často do nepřesného pojmu "turisti" rozdělit na několik kategorií a poddruhů (subsp.), viz níže.

homo ceprus

Cepři, cepeři (pl. a sl. ceperi, cepri) původně polský pojem z jižního Polska. Označoval přistěhovalce do polské části Karpat, co se na horách moc nevyznali. V Beskydech a Tatrách se pak pojem (snad původně od slova sapér - zákopník) stal negativním a používá se pro určitou skupinu jednotlivců či více osob (I. Bajo používá výraz "souceprí", soucepří), pro které je sportovec slovo používané více jako nadávka. Sami se obvykle sportu vyhýbají i proto, že jejich konstrukce údajně sportování neumožňuje. Cepr (na Slovensku mylně klasifikovaný i jako ceper obyčajný či malomeštiacký) trpí obvykle řadou závažných vrozených i získaných vad (psychických i fyzických, domnělých i reálných) podstatně znemožňující jeho pohyb.

homo ceprus wifinus (homo domesticus totalus)

Tento poddruh cepra domácího se vyskytuje pouze v tzv. bezpečných areálech. Jeho místem výskytu jsou nákupní centra a klimatizované místnosti vybavené wi-fi. Pokud wi-fi chybí, je schopný několik minut přežít i při přímém sezení před televizí nebo s mobilem v ruce. Nesmí být v této krizové situaci rušený vnějšími vlivy (zpěv, vítr, pád laviny), protože jinak po několika vteřinách hrozí záchvat připomínající epilepsii, tzv. depilepsie. (pozn. 2. admina: Depilepsie je nemoc, kdy při smyšleném ohrožení samovolně vypadají vlasy, vousy aj.). Za běžných podmínek se pohybuje mírnou kolébavou chůzí, spíše couváním, mnohdy směřuje při opatrné chůzi nečekaně na různé strany, takže vráží do jiných.
V případě kolize hrozí poničení jeho drahého zevnějšku. Ten je mu nade vše drahý a odráží jeho duševní stav. Cítí-li se být hokejistou, koupí si adekvátní výstroj a vyrazí si v ní zahrát golf. Když se náhodně setká s nějakou reklamou a ta zaujme jeho pozornost, vysype svůj účet ve prospěch výrobku z reklamy. Z paraglidisty se tak lehce stane potápěč. Při nakupování šnorchlu si nechá hodiny vysvětlovat vše od prodavače a postupně zvyšuje nároky na kvalitu, takže nakonec odchází s ploutvemi o délce nákladního vlaku.

Vybavení používá převážně mimo místa k němu určená výrobcem, takže věci poškodí spíše věk než opotřebení. Mimo bezpečné areály nechodí z celé řady závažných důvodů: zlomené nehty na ruce překáží v chůzi, nechuť k jídlu brání přespání v hotelu... Umí psát i mluvit, ale čte a slyší, když se mu chce. A nechce se mu. Ale všechno ví a všechno zná. A všude byl a všechno viděl. Nebezpečný mírně.

homo ceprus activus (homo ceprus dedomesticus)

Tzv. aktivní cepr. Jedná se o nebezpečnou formu cepra domácího (wi-fi cepra). Ze sporných příčin se někdy původní forma náhle rozhodne "chtít". V "chtění" je skoro nezastavitelná, nevyžaduje-li větší fyzický výkon. Cepr pak opustí svůj bezpečný areál a ocitne se v pro něj těžce nepřátelském prostředí (v přírodě tj. v divočině), tedy na louce..., v lese..., na horách... atp.

Existuje spousta názorů, proč to vlastně dělá, když si vlastně neustále ubližuje, trápí se, zlobí a dochází i k rozsáhlým konfliktům v soucepří. I na základě slovenských výzkumů se domníváme, že aktivaci předchází fáze podobná reakci na reklamu. Cepr domácí narazí (online nebo v kolektivu ceprů) na osobu hledající radu. A hodlá ji za každou cenu poradit, aby ukázal, co všechno ví a všechno zná. Např. k cestě na Lomnický štít doporučí Hokejku, protože její zvládnutí podle něj odpovídá práci s dřevěnou týčí a pukem. Nastává jev připomínající singularitu našeho vesmíru, kdy zdánlivé nic způsobí vše. Cepr si vzpomene, proč si sám kupoval vybavení (nebo proč si ho má koupit). A na své bohaté zlušenosti z jediné sportovní akce za posledních 25 let (např. z bowlingu). Tehdy se z neaktivního stane aktivní cepr odhodlaný se za přiznivých podmínek (zatmění Měsíce, sníh na Sahaře...) vydat do přírody.

Cepři (aktivní i neaktivní) ve skutečnosti o přírodě mnoho neví. Klíště má pro ně velikost a účinky hladového tygra, lavina podle nich zabíjí asi jako zmrzlina, voda v potoce je špinavá (chčijou do ní jeleně) a benzín hezky voní, zatímco borůvkami se leda zpatláte (nebo otrávíte, protože existují takové modré kuličky...). Není proto jasné, proč přírodně-boží zákony neustanovily nějaký blokační genetický mechanismus, aby se cepři do přírody nevydávali. V minulosti se proto vyčlenovala skupina ceprus seductoribus (cepr svádivý) místo cepra aktivního (viz dále). Jiné pojetí pokládá za hlavní příčinu snahu provokovat skutečné sportovce (cepr provokatérský) nebo prostě souhru nešťastných náhod, jakousi chybu v dokonalém matrixu přírody. Výzkum vedl do slepé uličky. Středně nebezpečný.

homo ceprus seductoribus (homo sexus sexus)

Možná alternativa cepra aktivního... Tzv. mačo a bar(v)ína. Samec či samice mají nutkavou touhu předvést své telěsné i nakoupené přednosti v tzv. volném terénu. Běžná bývá např. chůze v profi běžeckých botách na sněhu, letní model ruských kozaček s kožešinou... Faciální část (lidově ksicht) je pečlivě upravená i proto, že součástí výstroje je zrcátko (i digitální), sada na manikůru a lak na vlasy. Samičky poddruhu hojně vystavují horní polovinu těla, často i drahé spodní prádlo. Samečči se chlubí spíše implantáty na horních končetinách v místech, kde bývají svaly. Obnažují při chůzi sedací část těla. Vůni přírody se snaží překrýt podivným zápachem z lahví pochybného původu (neobsahují plyn na veaření nebo na nafouknutí laviňáku). Mají snad za úkol omráčit druhé (někdy stejné) pohlaví tak, aby došlo k založení potomstva. Není ale zřejmé, jak by oběť v kómatu cepr vůbec dotáhl do bezpečných areálů, kde je (výjimečně) se schopný rozmnožovat. Možná má za úkol tento pach zahnat zvěř, což se jim daří. Většina aktivních ceprů přehlédne i chcíplou velrybu.

Ve skutečnosti příroda působí na vztahy ceprů destruktivně (rozbíjí jejich páry a vede k dočasné ztrátě potomků). Např. tento problém odráží i známá pohádka o Jendovi a Mařce mylně modifikovaná do situace, kdy otec chtěl děti zavléct do lesa (Ve skutečnosti se nejednalo o dřevorubce a rodina šla i s matkou, resp. s otcovou novou přítelkyní. Ta se vrátila do chaty otřesená nutností vlézt do lesa a znechucená péčí o cizí potomstvo. Otec - aktivní cepr usnul na pasece a děti v domnění, že to chrápe medvěd, poodešly stranou. Naučené, že všechny barabizny jsou drogová doupata, považovaly rakouský winterraum se starší chatařkou (nikoliv ježibabou) za jejich sídlo. Babička je nechtěla strčit do pece, ale do sušárny. Při útěky zdemolovali několik maček a domů je dopravil vrtulník HS v čele s náčelníkem Červenou Karkulkou). Někdy způsobuje příroda i destrukci celého cepra (upadnutí řas, nehtů...), což zanechává vážné psychické újmy. I několik týdnů po dobrodružném pobytu v horách není cepr schopný milostných aktivit, omezuje se pouze na psaní zážitků, v nichž jako cepr nevystupuje. Z trasy cca 100 m od lanovky se stává 40 km dlouhý výstup za V UIAA po ledovci a ze svěžího vánku orkán s krupobitím. Oděrka na ruce se rovněž mění v hlubokou ránu na břiše spojenou s krvácením do plic (nikdy ne do hlavy!). Cepr svádivý je tak buď slepou vývojovou větví nebo slepou výzkumnou větví.

homo ceprus provocantus (ceprus presentus maximus)

Alternativa aktivního cepra. Bajo a Chmelár vidí za výskytem ceprů mimo bezpečné areály spíše snahu provokovat. Možná se jedná jen o nechtěný důsledek jinak milé ceprovy povahy, jakou snese pouze on sám a několik jeho vymyšlených přátel. Cepr provokatér pak vyráží do přírody asi tak, jak jde z ložnice na zahradu. Značkové vybavení je samozřejmostí, jakkoliv na něm působí spíše dojmem ozdob na vánočním stromečku. Pokud má vybavení vyžadující určitou zručnost (lano, cepín...) nechává je doma.

V přírodě je vybavený především mobilem. Zachycuje všechno a všude, sebe pouze virtuálně. Je rád zachycován a to i při záchranných akcích, když ho např. překvapí, že v prosinci na horách je v noci tma a mrzne.

Dokáže si koupit lístek na lanovku (parkoviště), vystoupit z něj a po několika krocích strávit zbytek dne v nejbližším bufetu. Z něj s výrazem dobře upraveného inteligenta pozoruje všechny plahočící se kolem. Když se někdo vydrápe západní stěnou Lomnického štítu (ev. Zugspitze), s povýšeným výrazem prohlásí k soucepří, že on si může dovolit zaplatit výlet lanovkou. Navoněný, nažehlený dotváří panorama pro ty smradlavé, zmoklé, sedřené... Dokáže se vyfotit v plavečkách na ledu u horní stanice lanovky, kam ostatní vylezou zdrápaní, zmrzlí, zpocení a pak je předběhne ve frontě na WC nebo zasedne místo u stolu. Nějakým způsobem z ostatních vysává psychickou energii a informace, protože vždy ochotně poradí a určí, kde to vlastně ti ubožáci byli. Na jakékoliv výtky (např. aby uhnul z cesty) reaguje nepřiměřeně agresivně vědomý si svého nadřazeného postavení vůči přírodě i lidem daného vrozenou inteligencí (není tak blbý, aby musel studovat 20 let - stačilo mu 10 roků devítiletky). Rád si stěžuje. Proto místní uhnou soucepří a ne turistům. Místní pak působí hloupě, když např. soucepří v Chamonix skloněnému nad mapou Dolomit odpoví, že na hory nechodí, takže to bílé nad nimi může být i Kazbek.

Všichni, kdo sportují aktivněji než cepři (takže vlastně všichni, kdo jen neleží na gauči nebo na smrtelné posteli), si podle ceprů způsobí smrt nadměrným namáháním. Proto jejich sportovní činnosti často komentují. Rozumí jim, protože viděli někoho lézt v televizi. Podobně je umí poučit, protože byli ve škole. A léčit, protože navštívili lékaře (psychiatra bohužel nee). Kdo není vrcholový sportovec (to je ten, co je v TV), tak je podle nich mamlas. Když tedy nelezete VIII UIAA, jste tedy podle nich proti nim amatér a potřebujete zachraňovat horskou službou každý den. Když vy zachraňujete je, je to vaše povinnost a náhoda.

homo excursinus

Výletník. Ví, že neví. Ptá se na cestu i na to kam dojde lidí, co ho vůbec neznají. Dokáže si sednout na kámen nebo do trávy bez řevu a proplacení pojistky za újmu na zdraví. Sport je pro něj občasná aktivita, jaká se dá přežít, přetrpět. Na 5 roků mu stačí na hory dvoje boty. Chodí pomalu, protože se kochá. Kdyby se nekochal i v mlze nebo v noci, unavil by se. Během cesty si postupně vytyčuje nižší a nižší cíle. V cíli obvykle vyžaduje hospodu s teplým jídlem a považuje se za normálního, průměrného člověka. Protože průměr je podle něj i většina, čeká, že se nakonec všechno poddá a přizpůsobí. Ne hned, někdy. Neškodný.

homo turisticus

Člověk turistický čili turista. Liší se od cepra tím, že pobyt venku mu dává víc radosti než starostí. Ví, kde jsou hranice jeho možností. Lepším sportovcům trochu závidí a hodně je obdivuje. Slyší a čte. Nepošle svoji babičku do Galérie Gánku (když po ní nedědí 10 000 000 E), v mapových značkách nehledá smajlíky a symboly ohřevu na mikrovlné troubě. Do poloviny trasy má dobrý pocit, od poloviny si nadává, že nezůstal doma. Na vrcholu ho nenapadá nic jen to, že mohl být níže (ten vrchol). Mívá dost informací, hodně z druhé ruky. Dělí se na pohodového turistu a nadšeného turistu. Pohodový chodí, když je hezky nebo se zdá, že hezky hlásí. Nadšený turista jde, i když je hnusně, protože může být hůř. Neškodný.

homo turisticus frigus

Pohodový (někteří místo používají hanlivéi frigidní) turista. Nemusí být venku každý týden, ale když je v přírodě, pro pěkný záběr nebo pro zážitek si cestu klidně prodlouží. Vybírá zajímavé trasy, ne nejlehčí. Chodí v průměrných časech. Zná speciální vybavení (mačky, lano), ale neumí je použít. Bez jídla vydrží asi 4 hod., stačí mu restaurace doma. Nosí si něco na mlsání. Převážně neškodný.

homo superturisticus

Superturista. Nadšenec. Do přírody se musí 1x za týden, když se dá. Má radost, když se nevleče. Na vrcholu si nadává, že od poloviny trasy nadával. Spí v horších hotelech. Nosí si dostatek vlastního jídla. Dokáže pít vodu z ledovce i z plesa, šutry procedí skrz zuby. Chčijící jeleně mu vadí asi jako kamzíci a svišti. Protože sviští, tak mu svišti nevadí vůbec. Pozor! Přechodný stav! Bez léčby přechází v následující!

homo montus

Horal, trekkař. Alpinista, andista, tatrista, himalájista... Hory se pro něj staly závislostí. Domovem. Bydlí na horách nebo pod horama. Ve městech přežívá a jeho kolegové v práci/domě často vidí, jak civí z okna s myšlenkou na to, že za tohodle počasí by se dalo to a to. Počítač, chytrý telefon nebo prostě jen kusy papírů má popsané hesly s tím kam a jak půjde. Bez pohybu dokáže přežít jen tehdy, když ho plánuje. Věta: "proběhnu se za kámoškou" v jeho/jejím případě znamená, že potřebuje někam na štít (nebo za kamarádem na meteorologické stanici - na tom štítě).

Týden bez nich nevydrží. Když se dostane do kopců, klidně tam přespí v bivaku nebo s bandou smradlavých kolegů na společného noclehárně. I po týdnu stráveném o vodě, podivné šlichtě uvařené jiným nadšených horalem (tomu se říká chatař), se spoustou odřenin obrečí každý návrat do civilizace. Další trasu má naplánovanou na několik dní dopředu, v půlce kopce už brečí, že bude muset zase dolů...

Dokáže nést jídlo na týden. Pozře cokoliv, co se rozloží do 24 hod. Když se chataři nedaří nebo chleba vykazuje po týdnu známky vysoké biologické aktivity (ale kromě parťáka se nic jiného sežrat nedá), s bolestí břicha dokáže sejít dolů. Jsou známy případy, kdy praví horalé odmítli přivolání horské služby a se zlomeninou nohy, otřesem mozku nebo hřebíkem v chodidle se pokusili o sestup do civilizace. Úspěšně.

Homo montus je stěhovavý druh. Obvykle má hnízdo poblíž nějakého tzv. mateřského/otcovského vrcholu, kde se vyskytuje, když nemůže jinam. Z něj vyráží do poměrně širokého areálu v podstatě kdekoliv na Zemi, o němž mu jiný homo montus sdělil, že je supr. Převažují samci a vyskytují se v párech nebo trojici. Intimní vztah ale nemají obvykle mezi sebou (až na situace, kdy pár tvoří horal-horalka), ale k horám. Aktivní jsou časně ráno, kdy ještě cepři spí a nenarušují jejich niku.

Neznají špatné počasí. Každé počasí je skvělé. Zatímco v mrazu, vichřici či hustém dešti ve městech kolabuje doprava a wifi, horami se trousí podivné přízraky s tím, že zažili horší situace. V tom případě Zemi potkala během jejich života Apokalypsa. Pokud potkají 4 jezdce Apokalypsy, upozorní je, že na horách se zdraví. Z bílého (nemoci) mají radost, protože vůči nemocem jsou dost odolní, takže určitě koníka půjčí Marťovi a ten donese sníh. Válce oznámí, že to vyřeší po tůře u štamprle a že na hory hádky nepatří, kamarádi. Hladomor se s nimi sjede čokoládou a Smrt, to je holka, co sem patří jako oni, skály, les, voda... Tak se jí zeptají, kam dneska jde. A když řekne, že k tomu místu támhle, tak se snaží před ním se s ní rozloučit.

homo montus cursus

Horský běžec. Vyzáblý, bezprsý druh horalů a horalek s nízkými botami. Pohybují se tak, že jedna noha je vždy ve vzduchu do chvíle, kdy potřebují něco vyfotit nebo si zatelefonovat (např. vyřídit drobné pracovní věci, aby nemuseli do zaměstnání, ale mohli běžet ještě jednou). Zřejmě se jedná o neklidný druh horalů, protože pomalí cepři je zneklidňují (a často si ani nestíhají pořádně sbalit batoh). Příroda je pro ně tělocvičnou, takže i v mrazech a vánici jim stačí boty, trenýrky a tílko. Z uší některým trčí sluchátka. Když se vynoří v tomto oděvu z mlhy, zmrzlé soucepří dostává záchvaty s trvalými následky v podobě nočních můr. Někdy do ceprů vrážejí. Mírně nebezpečný.

homo montus ski

Varianta horského běžce, ale místo běžeckých bot má skialpy/běžky. A nosí batoh. Mírně nebezpečný.

homo montus silvanus

Horský (lesní) tulák. Na rozdíl od horského běžce se pohybuje spíše nenápadně. Tomu odpovídá i oděv v přírodních barvách a vysoké boty. Často zmizí mezi skalami či stromy vyzbrojený jen švýcarským nožem a s vyplým mobilem. Po náhodně dlouhé době se vynoří ze strniště se strništěm alá Rumcajs. Roj včel, co mu tam zatím uhnízdil, přemístí do oním nožíkem vydlabaného úlu, kde má každá včelička 3+1. Když během pobytu potká cepry, s ledovým klidem rozžvýká mravenčí larvy nebo tobolky mechu. Vyvolává tím u soucepří zvracení.

Dokáže hodiny pozorovat, jak pavouk tká pavičinu. A pak mu ji spraví. Hladovým krkavcům by místo svého koně nechal sežrat svoji nohu, kdyby mu slušně řekli.

V přírodě mlčí. Když se jej policie zeptá, proč cepry neupozornil před sestupem do jícnu sopky, odvětí něco v tom smyslu, žetam asi chtěli jít. Často sebou tahá Cipísky. Nemívá Manku. Přenáší blechy, vši a děti.

homo montus petrus

Člověk skalní čili horolezec. Vyskytuje se vertikálně na vertikále, zatímco zbytek hominidů se vyskytuje vertikálně na horizontále. Na vertikále se obvykle ostatní hominidé vyskytnou krátce předtím, než totálně zhorizontalizují.

Cinká. Po krajině se pohybuje jako kombinace vánočního stromečku z vykradeného šrotoviska a sebevraha hledajícího strom na oběšení. Místo stromu však hledá tzv. štand. Štand je pro horolezce nikou. Je zřejmě jediným živočišným i rostlinným druhem, jehož životní prostor je mnohonásobě menší, než jedinec sám.

Mluví divně. Většině jeho výrazů ostatní druhy nerozumí, částečně se dorozumí jen s poddruhy homo montus (běžce, tuláky...). Pokud náhodně používá obecnou řeč srozumitelnou ceprům, stejně si navzájem nerozumí. Je to vlastně střet 3D a 4D reality.

Na rozdíl od předešlých poddruhů se vyskytují pouze dobří horolezci. Špatní leží v hrobech.

Vzhled: přilba, lano, sedák, cinkrlátka.

Mimo hory se shlukují do e-tlup na tzv. hromosvodaře, ty z pískoviště, sněhuláky atp. Uvolňuje šutry.

homo montus proffesionalis

Profesionál čili horský vůdce, ostatními horaly označovanými za gajda (z angl. guide) tj. dudáka (na Valašsku houslistu), protože svým svěřencům pějí různé písničky o tom, jak je krásně na horách. Na rozdíl od ostatní horalů za pobyt ve svém prostředí získává peníze, za které si kupuje další zařízení, aby v horách přežil. Proč někdo platí vůdcům, průvodcům atp. není jasné. Cepři si je pletou s nosiči. Zatímco nosič vás na vrchol vynese, vůdce vás tam vyžene.

Na rozdíl od ostatních horalů musí mít školy/zkoušky, aby na horách přežil. Ostaní vydrží bez nich. A mají jazykové schopnosti, aby si povídali s klienty. Ti neoplývají příliš horským rozhledem. Gajdi obklopení MIB (méně inteligentními bytostmi) se pak logicky domnívají, že svět je plný MIB, i když narazí na otřelé horaly a horalky. Proto mají často až ceperskou vůli povídat lesnímu tulákovi o nebezpečenstvu včelího jedu, běžci doporučit vysoké boty a horolezce poučit o zásadách slanění. Naopak amatérem se nenechají poučit, protože není profesor. A profesoři podle nich zase nemají praxi. Mají to z toho, jak musí furt studovat, jak být lepší, bezpečnější... A nestačí si vyčistit hlavu. Jinak jsou to fajn kluci. Holky jsou v knize ohrožených druhů. Převážně neškodní.

Pozor! Vyskytuje se i napodobenina! Tzv. homo montus mimicrus.

homo montus mimicrus

Falešný horal, často falešný horský vůdce. Má na něco papír, jaký může ukázat ceprům (ti textu v něm nerozumí). Často tomu textu nerozumí sám a věří, že je povolení k jízdě vozidlem typu D jej opravňuje používat ferratu E. Jiní horalé s výjimkou gajdů jej ignorují, protože je jim fuk, dokud na ně nemluví. Gajdům bere kšeft a dělá špatnou reklamu, případně zabíjí cepry (sám obvykle přežívá). Proto gajdi poulí bělmo, když se o jejich napodobenině jen píše.

Hodně vědí, ale neumí. Vědí fakt hodně: často sdělují úplněsuprnovinky a děsněnovoutechniku. Vyznají se ve fyzice, chemii, latině (na to ostatní nemají čas) a rozsévají pochybnosti "selským rozumem". Vždy najdou příklad, že se to někde stalo... Zatímco horolezec v nouzi slaní na tkaničce od bot, tulák zažehně jiskru liščím ohonem (useknutým nebožce Bystroušce) a běžec se zapře rukama o skálu... Ne! Montus mimicrus nikdy! Takové chyby se neodpouští, netolerují, zakazují! Kdo je dělá, má si zaplatit gajda! Velmi nebezpeční!

homo montus cotagium

Chataři. Týpci, co si mysleli, že když na horách budou bydlet a pracovat, tak po nich budou chodit. Omyl! Návaly ceprů jim berou čas ve chvíli, kdy by to šlo... Z mladého nadšeného upovídaného chataře se tak stává mlčenlivý bručoun, co ve 3 ráno začne tlouct neurčitým předmětem (zbytkem cepínu?) na komín od kamen s tím, že kdo chce na hory, má se jít nažrat a vypadnout ven. A že kdo jde ven, je idiot (případně podle národnosti chataře znají horalé nadávky francouzské, německé, italské, ruské...). Nebo vás v 10 večer ve tmě a v -20 pošle do údolí, protože dneska u něj "turisti" slaví Silvestra. Dav platících Stallonů je pro něj prostě důležitý, jinak by chata spadla.

Horské chaty jsou vůbec útvar sám pro sebe a často formují ty, kdo v nich déle bydlí (a naopak). Z kozích chlívků se kdysi lidé stěhovali do paneláků a nyní se z paneláků stěhují do chlívků, aby jim dali nový pojem "turistické ubytovny". Často jsou to jen kamna (slouží k buzení a k vaření jídla), dřevo (podle stádia hniloby k topení nebo k podpírání střechy), pokojíčky s postýlkami a v postýlkách unavené cepryně (podle vzoru obryně). Chatařovým úkolem je často uspokojit i tyto obryně, což dělá nerad. Místo toho mohl být na horách.

Pokud na chatě nejsou MIB (viz výše), má chatař čas. Mění se zase zpět v toho fajn kluka s horskými ideály, horálům dá leccos zadara (alespoň dobrou radu). Užitečný.

homo motus auxilium

No, auxilie byly pomocné sbory římské armády, co legie zachraňovaly, když byly v prů... Takže todle jsou horskáči, tj. pro cepry horská služba. V představě ceprů jde o obry zarostlé vousem a zavěšené na vrtuli vrtulníku, než seskočí k cepryni a změní se v mladého krásného doktora (tj. doktora medicíny). Připomínají horské vůdce, ale na rozdíl od nich mají nad sebou nějakého starého otrlého horala, co už nemůže chodit. Proto radí v televizi, na netu, v rádiu...

Horskáči patří k horalům, co berou za pobyt na horách plat. Plat berou za to, že zachraňují cepry a jiné horaly, často i sami sebe. Dělejí všechno proto, aby nemuseli nikoho zachraňovat. Což by znamenalo, že nebudou pracovat na horách, protože je z práce prostě vyrazí. A to by byla škoda.

Zajímají se především o to, zda má člověk pojistku a vybavení, aby došlo k proplacení. Někdy se o to zajímají, i když běžíte na panoramatické WC, protože právě není fronta... Když totiž banka peníze neproplatí, šéf bude nas... A bude nasraný na nás i na ně, na obyčejné členy HS. Protože bude po obětech vymáhat dluh. Což by znamenalo někdy místo na horu do skal lézt dolů pod zem... A do hlíny se mu ještě nechce.

Pracují se psy. Proto by měli být dobří psí chologové. Psi jsou speciálně cvičení. Ti, které jsi zapůjčí od policie, by totiž hledali pouze drogy. Takže by v lavině našli jen snowboardisty. Psí HS najdou všechny.

Velmi užitečnía proto...pšššt.

homo montus sherpus

Šerpa čili nosič. Někdy se chataři, tuláci aj. mění v nosiče. Za to berou plat. Používá se více výraz "šerpa", původně označující kmen z Nepálu, co v horách umíral hlady a špínou. Proto nabízel (a nabízí) své služby. Stanete-li se šerpou, jste v podřízeném postavení vůči tomu, kdo vás platí (zajímavé, že u gajdů to tak není - gajd je šéf, přestože má na laně Velikého Mess nebo Bezprstého R. J.). Šerpové nosí vše od vlastních dětí (ty mívají často nejhorší požadavky) přes cizí děti, od vlastních babiček přes cizí babičky, invalidní vozíky až po různé zboží. To nejčastěji. Cepr si prostě musí na chatě dát čerstvý ananas a cypryně dopnit zásobu umělých nehtů. Užitečný.