Baraní hora

Baraní hora (1220 m/m)

Kolem pramenů Visly a Olzy korunní princeznou Slezských Beskyd

Baraní či Beraní hora (pol. Barania Góra) měří 1220 m/m. Ve Slezských Beskydech je vyšší pouze Skrzyczne a na Těšínsku pouze Lysá hora. Vrchol je tak dvojnásobně 2. nejvyšší. Na západních úbočích pramení Visla coby Bílá a Černá (Biała i Czarna Wisła, resp. Wisełka). Peřeje a kaskády v jejím korytě i nevelká přehrada jen málo připomínají mohutný veletok, na jaký se změní, než dosáhne Baltského moře na severu. Čím je Visla pro Polsko, tím je pro Těšínské Slezsko Olza (čes. Olše, pol. Ołza). Její pouť začíná na jižních svazích. Celá oblast je proto rozdělena do dvou přírodních rezervací (Rezerwat Wisla, Rezerwat Barania Góra).

Název hory odpovídá způsobu hospodaření, v Beskydech ještě stále rozšířenému a kdysi zcela převládajícímu. Ovce (tj. i berani) představovali charakteristickou součást valašské kolonizace, v tomto případě na Těšínsku splývající s tzv. górolským (horalským) osídlením a kulturou. I v údolí Białe Wisełky tak turisté najdou atrakce v podobě tradičních koňských povozů a případné návštěvy salaše.

pohled na Skříčné

Z Wisły: Wisła-Czarne - Biała Wisełka - Barania Góra a zpět

Start/cíl: Wisła-Czarne (575 m/m)

1000+: Barania Góra, Wierch Wisełka 1192 m/m

Doprava: silnice 941 Ustroń až Istebna, ve Wisłe směr Szczyrk a pak odbočka k přehradě (Jezioro Czerniańskie), kolem přehrady až na konec osady Czarne, parkoviště (před zákazem vjezdu)

Vzdálenost: 14 km

Čas: 2:00↑, 1:30↓

Občerstvení: -

Převýšení: 850 vm ↑↓

Charakter: Nahoru široká cesta, zpočátku asfaltová a později lesní, pak krátce pěšina (přes potok). Za přístřeškem při vstupu do rezervace Baraní hora stále pěšina, pohodlná, až na vrchol. Po celou dobu modrá značka s naučnou stezkou. V dolní části nad korytem potoka s peřejemi. Místy omezený výhled. Cca 300 m pod vrcholem výhledy z hřbetu (Czerwony Usyp).

POPIS TRASY

Výstup: Z parkoviště Wisła-Czarne, kde je dolní točna koňských povozů, velmi zvolna vzhůru podél Bílé Visly. Ta v přehradě níže splývá s Černou (odtud i název osady rozložené spíše podél Bílé Visly). Horní zastávka vozů s koňmi je asi o 2 km výše. Než se k ní dojde či dojede, lze na obou stranách pozorovat výrazné pískovcové skály a vrstvy, jak se říčka zařezala do podloží (Hřibové skály, pol. Grzybowe Skaly). Ještě o kus dál za mostem se asfaltová silnice mění v lesní, stoupá prudčeji. Vpravo od cesty, v podstatě těsně u jejího okraje, v korytě Bílé Visly se nyní míjí cca 25 peřejí a malých vodopádů. Nejvyšší měří 5 m. V roce 1987 je pojmenovali vodopády Rodła k 65. výročí povstání Poláků proti Němcům, jak se uvádí i na informační tabuli naučné stezky. Běžnější je starší označení vodopády Bílé Viselky (pol. wodospady Białej Wisełki). Od nich na křižovatku lesních cest a vzhůru horší cestou stále lesem přes potok k přístřešku, kde značka opouští rezervaci Wisła. Stáčí se po pěšině na jih a ještě 1x přes jednu ze zdrojnic Bílé Visly. Pak v zatáčce vlevo na hřbet. Cestou ještě míjí pramen zdrojnice a les opouští až na hřebeni.

Vrchol Baraní hory: Modrá značka vychází z lesa na hřbet těsně pod vrcholem, kde stojí i malý mrazový srub (pol. Czerwony Usyp, čes. Červený kopec). Tady začíná zcela odlišná, velice krátká túra na východ poměrně otevřenou krajinou na vrchol. Dobré výhledy jsou i na sever, vévodí jim vrchol Skrzyczne. Směrem na východ pak Babia hora, Pílsko a jejich okolí. Z rozhledny postavené kolem triangulační věže je pak dobře vidět i na jihozápad s Moravskoslezskými Beskydami. Jižně (0,5 km) od rozhledny se pak nachází nevýrazný vrchol Viselka a na neznačené pěšině ještě o kus níže i pramen Černé Visly (1140 m/m, orientačně složité).

Sestup: Stejnou cestou zpět. Nejkratší a nejrychlejší. Údolím Černé Visly přes Przyslop k přehradě Czerniańskie podstatně delší (vč. 2,5 km po silnici s běžným provozem).