Solisko

SOLISKOVÝ HREBEŇ ve Vysokých Tatrách nad Štrbským plesem je zubatý výběžek s řadou (uvádí se přes 20) pojmenovaných štítů, zubů a vrcholků s prominencí nad 15 m. Z hlediska běžných turistů je významné PREDNÉ SOLISKO (2093 m/m) lehce dostupné (CH) z horní stanice lanovky u chaty Pod Soliskom (1840 m/m). Z něj (neznačené, dostupné horolezecky nebo s průvodcem) vede přímo hřebenem cesta přes SOLISKOVÝ HRB (2099 m/m) oddělující travnaté Predné a Zadné Soliskové sedlo. Dál ještě pokračuje chodecký (místy I UIAA) terén na MLYNICKÉ a ŠTRBSKÉ SOLISKO (2301 a 2302 m/m), v podstatě jednolitý rozeklaný hřeben. Od FURKOTSKÉHO SOLISKA (2320 m/m) jej odděluje travnaté sedlo Šedá lávka. FURKOTSKÉ SOLISKO spadá do Vysoké lávky, kde začíná lezení (III UIAA, 2-3 délky) na 2330 m vysoké MALÉ SOLISKO. Slanění do Soliskové štrbiny a dolů do Furkotské doliny (nebo pokračování dál na Velké Solisko). Výhledy na tzv. Kozí chrbát (před Kriváněm) a Bašty se Satanem. Málo navštěvované, hodně možností úniku na stranu Furkotské doliny.

Bašty+Satan

jižní část hřebene

Jeden den volna a počasí nic moc... Letos vůbec nebylo parádní. Tak navečer rychle do Tater s tím, že ráno musíme něco bezpečného. Ve spěchu vybíráme hřeben Solisek. V zimě jsme masív Solisek obdivovali ze Satana, z druhé strany je dost žlabů, kudy se dá "lehce zmizet".

V 8:30 jede první lanovka (a 8:31 se konečně otevře pokladna). Míří do mlhy, jaká nás bude pronásledovat celý den. Na Predném Solisku se na chvíli mraky trhají. Potkáváme tady jednoho turistu, pokecáme a jdeme dál. Chvíli mlha, chvíli sluníčko. Mlynické a Štrbské Solisko od sebe nedokážeme snad ani rozeznat, ale to zřejmě není mlhou. Prostě jen balvany a hřeben. O kus dál je Furkotské Solisko, kde zase netušíme konec. Navazujeme se na lano a lezeme na Malé Solisko. Hezky se položíme na první plotnu a pak přes malého skalního koně (III UIAA). Pod ním je na zubu slaňák. Když se k němu dohrabeme, počasí (naštěstí je alespoň teplo) jde zase do oblak. Po paměti se snažíme dostat do Soliskové štrbiny, ale u druhého slaňáku se dostáváme moc nízko. Ne a ne pak najít cestu na Soliskové veže, protože v cestě nám stojí žebro pod Soliskovou štrbinou. V něm je cesta za IV UIAA (Appeltova), ale nedokážeme se na ni napojit z jižní strany. Kromě toho stále vidíme velice málo. O nějaký prvovýstup nestojíme (tentokrát), ať nejsme cvoci². Takže to balíme a scházíme žebrem kolem pravého žlabu. Žlab (Kordysova cesta) je za II UIAA, ale do něj nakonec musíme slanit těžším způsobem z dost shnilých skal z vedlejšího žlábku pod pilířem (Franková-Honusová aj., 2008).

Až v závěru pravého žlabu pod Soliskovou štrbinou jsme pod oblačností. Převlíkáme se a uvažujeme, jestli se ještě nevrátit na hřeben. Prosvítá sluníčko, ale po svačině se zase zatahuje. S ojedinělými turisty mířícími z nebo na Bystrou lávku sdílíme cestu Furkotskou dolinou. Jinak jsme od rána byli sami (s výjimkou Martina P. na Predném Solisku), jen v údolí pod námi se plahočili mravenečci a na Mlynickém jsme viděli dvě hlavy. Dost dobré, příště si užijeme davů. :-)

zimní výstupy na hřeben žlaby z Furkotské u Velkého Soliska

Necelé tři měsíce po porodu nám chybí lezení. Na otočku v noci na Štrbské pleso a hurá do Furkotské doliny. Všude sníh a místo sluníčka mlha. Chceme vylézt na Velké Solisko a jít kousek po hřebeni, "uříznout" dalšé kus hřebenovky z předloňského léta. 2 kluci z horské šlapou stopu pod Mlynické Solisko, pak lezou asi Štěpanského. My se hrabeme dobrým sněhem, pevným, až k Vyšnému Wahlenbergovu plesu. Vidíme mlíko. Opouštíme skialpinistické stopy a vzhůru. Po pár desítkách vm glazura. Jištění nemožné. O kus dál podobné. Vždy pár zledovatělých šutrů zastaví pokus dostat se někam, kde se dá jistit nebo kde by šlo normálně zabouchat cepíny a mačky. Na tenkém ledě to moc nejde. Se šlachou pod kolenem přeseklou mačkou to nakonec balíme. A všichni kolem mají azuro! Hajzli :D Příště se nám v dobrém sněhu podaří zdolat pár desítrek metrů na hřeben a jedním těžším výšvíhem na samotný vršíček.