Lomnický štít

LOMNICKÝ ŠTÍT (2634 m/m) dlouho považovali za nejvyšší vrchol Vysokých Tater. Zda je 2. nejvyšším vrcholem (a tj. i 2. nejvyšším vrcholem Slovenska, Karpat...) záleží na tom, co ještě lze považovat za vrchol (otázka Gerlachovské veže). Dá se na něj vyjet lanovkou a vedla sem i turistická trasa (tzv. normálka Emericyho nářkem), dávno zrušená. Ze tří hřebenů (SZ, SV a J) vede na vrchol i několik cest vyšší obtížnosti, např. Birkenmajerova hrana (Jižním žebrem), IV UIAA (hned pod ní vpravo ve směru výstupu pak vede lehčí cesta žlabem používaná vůdci, rovněž Birkenmajer a kol., III UIAA), osazená jištěním po 25 m s nástupem v Lomnickém sedle (lanovka). Z ní se nabízí nádherný pohled na Malou Studenou dolinu a horší na Skalnatou s lanovkou, hvězdárnou a sjezdovkami. Nevýhodou vrcholu je velké množství turistů.

Slavkovský, Stredohrot...

Birkenmajerova hrana

Krásné počasí, ale do Tater můžeme vyrazit až pozdě večer. Takže to necháváme na brzký budíček a bereme to kolem Váhu ráno. V 8:00 se stavíme do fronty na lístky (nesportovně, ale po 4 hodinách jízdy se musíme trochu vzpamatovat...), pak do fronty na lanovku. V 9h jsme 2190 m/m v Lomnickém sedle. Zástupy lidí s horolezeckým vybavením i bez se řítí k vrcholu. Pod Lomnickou kopou se situace zlepšuje. Část odbočuje Gipsyho ferratou (tj. řetězy, ne pravá ferrata) na Jordánku (SZ hřeben), další se drží pod jižním hřebenem normální cesty. Chceme správně trefit nástup, tak se rozlízáme na malé skále tak za II UIAA na hřebeni nad cestou.

...Ladové, Pyšný...

Tady se objevuje první "svízel". Máme divný pocit, když za námi jdou ostatní turisti... Prostě šli tam ti 2 cvoci, tak my taky. Horší to je, když mineme osamělý řetěz a u terasy odbočující k řetězům v Emericyho nářku se navlíkáme do horolezeckých věcí. Zakládáme štand. Část "lomnického davu" zase míří k nám. Doufáme, že se nakonec nechají strhnout proudem do Emericyho. V nádherném teplém slunečném dni by se sice zachraňovalo hezky, ale... Možná musíme chodit s vlaječkou, že jsme horolezci (i když tak nevypadáme). Nebo na ně řvát. Nebo něco jiného.

moc pěkné lezení

Na Jižním žebru jsme jen 2 páry a těžšího lezení jsou jen 2 délky (k tomu délka, kde jsme se nejistili úplně dole). V každé jedno těžší místo. Jistící body po 25 m jsou nové (2016), místy kousek od sebe (2-3 m) dvoje i troje. Další ke slanění jsou pak ve žlabu, kudy vede zjevně cesta za III UIAA (tudy vodí vůdci a trochu pak mohou svými komentáři a obrázky mást, protože především na poslední délce se tak vyhnou exponované stěnce). Bytelná odpočívadla mají jen tu nevýhodu, že na vás čumí turisti na vrcholu Lomnického štítu zpoza zábradlí. Musíme se hodně usmívat, budeme na spoustě fotografií. Jinak tady začíná majestátní západní stěna, takže vidíme občas i dvojici deroucí se Birkenmajerem-Kupczykem (IV-V) kousek vedle. Nakonec římsou k řetězům pod vrcholem (tak 50 m) a radovánky na vrcholu. K našemu zděšení dochází lidé, co s námi vyšli od lanovky a pokračovali normálkou. Rozhodně jsme nelezli nějak rychle... Úspěšně se dostanou za chvíli na vrchol i chlapi z Birkenmajera-Kupczyka. Společně pak uskakujeme a uhýbáme těm, co si inteligentně vyjeli po drátech. Cinkající procházíme tou krabicí na vrcholu a pak potupně (jinde bývají alespoň vrátka) prolízáme skrz zábradlí a řetězy (to se vážně nedá udělat nějak slušněji?) zpět. Vracíme se Emericyho nářkem.

Gerlach, Kriváň

Emericyho nářek

čili "normálka" na Lomnický štít je nejpoužívanější trasa z Lomnického štítu (I-II, od Lomnické kopy CH). Jenže pro svou lehkost ji spousta lidí bere i jako výstupovou. Značku zrušili, takže lidičky často hopsají po suti místo po skále. Horní část zajištěná mnoha řetězy a i několika kramlemi (tj. vlastní Emericyho nářek) se napojuje na spodní spleť chodníčků do Lomnického sedla, resp. i přímo do Skalnaté doliny. Je na velkou diskuzi někde jinde "kdo, co, jak" má být na horách, resp. legálnost toho všeho kolem. Ale za pěkného počasí se na normálce motají turisti v tričku, bez přileb a batohů... K sestupu sedáky nepotřebují, ale matky s odrostlými syny zoufale svírající řetěz jen v zánovních sportovních kalhotách (a v tom tričku) nepředstavují hezký pohled. Dívky s krásnými účesy sice nehyzdí přilba (na vrcholu pak můžete mít krásnou fotografii jako z modelingové agentury), jenže vysvětlit to padajícím kamínkům... Masakr.

Vidlák

Sestup nám trval o půl hodiny déle než výstup Jižním žebrem a natolik nás otrávil, že plánovaný II. výplaz na Lomnický štít SZ hřebenem jsme odpískali. Stihli jsme alespoň nevěstu v krásně bílých šatech nad Lomnickým sedlem. Měla dost rozumu, že s ženichem nešli na řetězy. Po 10 hodinách různého trmácení od auta přes lanovku po šplhání máme taky dost, protože jsme jediní, koho obsluha lanovky kontroluje. Zatímco dívka se sluní, mladík pracující s ní na horní stanici nás málem srazí sedačkou. Vítejte dole!

Téryho...

Emericyho...

 

Lomničák, vůdci, normálka