KEŽMARSKÝ ŠTÍT a MALÝ KEŽMARSKÝ ŠTÍT nazývaný výjimečně i WEBERŮV (2558 m/m a 2514 m/m) je spolu se Svišťovkami koncem výběžku Lomnického hřebene z hlavního masívu Tater. Končí tady skvělé horolezecké cesty... Sestupovka je v podstatě lehká, neexponovaná. Ale pokud ji hodláte využít, je vhodné si ji dopředu nastudovat.
HUNCOVSKÝ ŠTÍT patří mezi spíše méně významné vrcholy v Tatrách. Nachází se na jižní straně většího Kežmarského štítu, měří 2359 m. V podstatě na něj nevedou horolezecké trasy, až na rozhraní s masívem Kežmarského začínají vhodné stěny a žlaby. Nevede na něj turistický chodník, přístupný je pouze s průvodci nebo při sestupu/výstupu na některé z tras vyšší obtížnosti na/z Kežmarského. Normální trasa (CH UIAA) ze Skalnatého plesa je hodně suťovitá, vhodná více na zimu. Omezenější panorama Kežmarský-Lomnický, výrazné pohledy na Podtatranskou kotlinu.
Sníh v dubnu na jižních svazích odtál a my se těšíme, že sundáme mačky. Jenže těsně před příjezdem do Tatranské Lomnice se zase nasype. Ne moc, tak 10 čísel. Dole na sjezdovce je sucho, břečka leží až výš. Na turistické stezce se dá jít OK, i když po lyžařské sezóně procházíme víc kamenolomem a smetištěm. Kdyby nebyl večer, tak by se hodilo si tenhle zážitek odpustit v lanovce...
Přespáváme na Enciánce a ráno vyrážíme. Počasí je oblačné. Nový sníh přikryl stopy a na mačky je příliš malý a měkký. Kloužeme a opatrně přecházíme po kamenech, kamíncích, balvanech... Stojí nás to dost sil. Chceme se dostat na pevný sníh, jenže i nahoře na Huncovském štítě se hrubší vrstva propadá. Původní plány na hřeben Kežmarského aj. postupně mizí. Dnes je zbytečné mít cepíny a mačky, hodily by se sáně a sněžnice. I když sněžnice by se na mixu sněhu a balvanů asi dost rychle zničily. Na vrchol Kežmarského je to tak 300 vm, ale balíme to. Do třetice se spokojujeme jen s částí výstupu. Určitě tady bude líp, až bude sněhu víc... Nebo míň.
Vracíme se o rok později. Sněhu je úplně málo. V horní části je měkký sníh a led, parádní tůra před změnou pravidel TANAPu, kdy se ještě mohlo v zimě do III UIAA. Zpátky se vracíme přes Malý Kežmarský a sněhovým polem zpět do Huncovského sedla. Výhodou bílé peřiny je, že v podstatě je jedno, kudy dolů. Dolní suťový žlab bez sněhu je nepříjemný, jako vždy.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.