Satan

 

SATAN (2421 m/m), mohutný vrchol v hřebeni Bašt, je nejvyšším vrcholem rozsochy vybíhající z Hrubého vrchu, samotný hrubý vrch je o 7 m vyšší. Lezecké cesty především na východní straně v tzv. Galerii Satana končí pod vrcholem. Oblíbenou cestou na vrchol přístupný jen horolezecky/s průvodcem jsou přes zářez z Mlynické doliny (CH-I UIAA) nebo po hřebeni Bašt (letní) a v zimě z Mengusovské doliny Červeným nebo Satanovým žlabom). Obtížnosti se dost liší, hřeben II-III UIAA, Červený žlab má více variant od II po IV UIAA, Satanův cca I-II podle sněhu. Vrchol nabízí pohled na Soliskový hrebeň a vrcholy nad Zlomiskovou dolinou (Končistá, Vysoká, Rysy...). Výrazný je pohled na Mengusovský hřeben aj. Součástí hřebene jsou i 2374 m vysoká PREDNÁ BAŠTA nebo 2288 m vysoká MALÁ BAŠTA.

výhledy na Rysy

Satanovým žlabem

Napadlo trochu moc sněhu... Sice roztál a zpevnil se, takže lavinovka je na 2, ale je ho dost i o Velikonocích. Vydáváme se na hřeben Satana a Bašt. Cesta začíná tou klasickou turistickou na Hincovy plesa, ale v zimě vede spodem, nemíří na první morénu. Hromada stop od lyží ukazuje cestu pod mohutný sněhový kužel pod Satanovým sedlem. Hromady kamení i v létě ukazují, jak to tu dost často padá.

Cesta pod skály je OK, protože je docela pevná. Od Popradského plesa asi 1,5 hod. Zůstává výstup žlabem. Sníh tvoří desky a místy se boříme až po pás. Jak žlab nabírá na prudkosti, tak i po prohrabání cesty se vše sesype i s námi o kus níž. Trápíme se skoro 2 hodiny, než se dostaneme na pevnější sníh, kde se mačky můžou zakousnout. Vyškrábeme se do skalního okna v sedle a užíváme si výhledů. Blíží se velká oblačnost, tak se snažíme dostat po hřebeni dál. V -20^o C a po zledovatělých skalách. I tak by to šlo, ale prošlapávání sněhu nám vzalo víc sil, než bylo třeba. Po půlhodině ztrácíme chuť a otáčíme to i proto, že pevnost sněhu ve žlabu se nám moc nezdá.

od Vysoké po Mengusovské...

Jsme několik desítek metrů pod sedlem, když vidíme padat dnešní první lavinu. Dole ve žlabu si sedá skupina skialpinistů přímo v místech, kudy by se musela prohnat i ta ze Satanova žlabu. Je to dost blbý pocit, že můžete zabít hned několik lidí najednou. Voláme na ně, vyloží si to jako pozdrav... Pár kousků sněhu, co nakonec urveme, se zastaví cestou. Na jižních svazích to ale lítá víc. Lyžaři pak s námi ještě prohodí několik slov o nebezpečnosti Tater atp. My naopak nemáme slov. Se všemi cinkrlátky, v přilbách, s lany, mačkami sledujeme je i další nepočetné houfy skialpinistů bez baťůžků a přileb, turistů v teniskách a bez maček... Vracejí a sjíždějí z výletu na Hincovy plesa ponořené po krásném ránu už do mlhy.

Za to ráno to stálo. A někdy je krásný výlet přesto, že po několika hodinách člověk zůstane 100 m od vrcholu, ale dostane se v pořádku dolů. Nastartovat auto, topení na plný plyn, přezout a sníst něco nezmrzlého na kost. :D

Soliskový

hřebenem 

V létě se vydáváme na Satan normálkou z Mlynické doliny, kolem Kozích ples a rozbitým žlabem na hřeben. V porovnání se zimou procházka. Po hřebeni vede na oba vrcholy chodník. Vracíme se pak zpět a přímo hřebenem pokračujeme dál k Baštám. Údajně se dá úsek obejít ze strany Mlynické, ale pokud chceme nějakou obtížnost tak tudy. Obcházíme až Prednou Baštu, kde je taková spleť věží a na vršek Predné se jde z opačného směru snáz. K Malé Baště je to choďák, ale pak si trochu zalezeme ze strany Mengusovské doliny, ze sedla Nad Skokom setupujeme dolů. Příjemná tůra na krátké lano, když se neobčůrává. 

Hincovy plesa, Mengusy po Malé Rysy

stejný pohled víc doprava na Gerlach, Vysokou, Rysy

Soliskový ze sedla