archív na kopci: Veľká Granátová veža

VEĽKÁ GRANÁTOVÁ VEŽA (2318 m/m) je výraznou věží v hřebeni Granátových věží, ve výběžku Bradavice. Od Granátové stěny ji odděluje Granátová lávka (a Granátové sedlo), od okolních štítů Granátové štrbiny (Prostredná a Nižná). Prvovýstup uskutečnili v roce 1901 K. English a J. Hunsdorfer ml., ačkoliv se dá předpokládat, že ji navštívili i předtím hledači granátů (odtu název). DVOJITÁ VEŽA (2313 m/m) je nejjižnější výraznou věží ve stejném hřebeni zakončeném Velickou kopou. Od Velické kopy ji odděluje sedlo Pod Dvojitou a Dvojité sedlo na Granátové lávce od Velické stěny (obě sedla jsou v podstatě spojená pod žebry Dvojité veže). Jedná se (viz název) o dvojvrchol s vyšším severním vrcholem. Fcb fotky.

Gerlachovský štít

Granátová lávka

Stojíme v Granátovém sedle a při pohledu na Granátové veže si říkám, že todle prostě nemůžeme vylézt. Alespoň já teda určitě ne. Vzpomínám na hodiny tělocviku, kdy mě balón trefil pokaždé, ale já ten balón nikdy. Na svou nešikovnost, kdy kladívkem spíše zabiju tesaříka letícího o sto metrů dál, ale hřebík netrefím. Spolehlivě sice určím jeho druh a poznám, o jaký šutr si rozbiju koleno, jenže tohle nějak moc při lezení nevyužijete. Pak se do toho pustíme, člověk si nějak rozpomene na všechny ty délky, obtížnosti, blbnutí na horách. O hodinu a půl později si dáváme pusu na vrcholu.

Samotná lávka je pohodlná pěšina, místy suť, začínající pod Medvědím chrbátem kousek od Velického plesa. Vede nahoru a dolů (ne zase tak strašně) přes poustu sedel v Granátech, pod Bradavicí, Weszterovým a Kupolou, až končí ve spleti balvanů pod Východnou Vysokou. Prvním výrazným bodem je Dvojitá veža.

Vareškový hřeben, Stredohrot, Lomnický

Dvojitá veža normálkou

Odbočujeme do sedla Pod Dvojitou a z ní pohodlně na vrchol vyšlapaným chodníčkem. Cca půlhodina z lávky. Pokračování dál hřebenem na Granátové veže nepřichází v úvahu, na sestupovce jsou sněhová pole. Čekat, až odpoledne rozměknou, jak to dělávají kluci skialpinisti... Na to nějak nemáme. Případně slaňovat, abychom si pak krásný den zkazili nutností lézt zpátky. Nevidíme pořádně rozsah sněhu (a mačky s cepíny musely tentokrát zůstat dole, protože jeden z nás je stále ještě v rekonvalescenci), takže zpátky a do Dvojitého sedla, kde zjišťujeme, že to zdaleka není tak hrozné. Pole nejsou souvislá a (přinejmenším na Velkou Granátovou vežu) to s určitým obcházením půjde možná i pěkne lezecky. Jinak na Dvojitou vežu vypadala moc dobře cesta Czarnocké-Krygowského vhlbením zavaleným kameny s možností "utéct" v travnaté římse pod vežemi Dvojité na normálku (což byla náhr. varianta lezení, pokud by to nešlo ani z Granátového sedla).

Bradavica, Granátové veže

var. JZ žebrem na Velkou Granátovou vežu

Nejsnazžší cesta na tenhle vrchol prý je I-II UIAA (Martin-Franz), ale my chceme jít žebrem z Granátového sedla. Tam je bohužel tolik sněhu ráno ještě dost tvrdého, že v tomto žhavém májovém dni se nám přes něj nechce. Z travnaté římsy to práskneme do travnatého žlabu s kamennými prahy až na žebro s výrazným skalním zubem, takže si to zkrátíme asi o polovinu, pak přímo po hřebeni slabé dvě délky + chodecký konec na vrchol cca za II-III UIAA (JZ hřeben, Bradovková-Pacas-Samuhel je III UIAA). Cesta Martin-Franz je přímo pod námi, vymlácený mělký žlab. Tím pak 1x slaňujeme dolů (je zde v hřebeni i bytelný slaňák) a pohodlně do Nižné Granátové štrbiny s dalšími zoubky. Z ní po strmé trávě na Granátovou lávku a zpět.