Mníchy v Čiernom štítě

Mníchy vo východnom hrebeni ČIERNEHO ŠTÍTU (odhad 2000 m/m) je dvojice skalních věží na okraji JV výběžku známého Čierného štítu nad místem zvaným Flaška, kudy se přechází mezi Velkou a Malou Zmrzlou dolinou. Nedaleká stěna s těmito v řadě horolezeckých průvodců a map neuváděnými a tedy nepojmenovanými předsunutými skalními mnichy představuje překážku pro snadný pohyb mezi Zmrzlými dolinami. Výčnělky nejsou dobře patrné od Zeleného plesa, kde splývají se stěnou, ale z údolí pod Kežmarským štítem nebo z Karbunkulu se jeví dosti výrazné. Informace o lezeckých cestách nejsou dostupné.

Karbunkulový chrbát...

topo naší cesty

Z chaty k Flašce přes Jakubovu zahrádku. Od Flašky přímo vzhůru k nevýraznému žlabu, spíše žebru viditelně ohlazenému vodou (ledopád). Z místa, kde je vidět slaňák spíše vlevo mimo trávy a nepevné kameny 1 délku cca IV UIAA (žlabem asi snáz). Pak jedna délka velmi lehce (CH - I) zpět nad strmou stěnu nad Flaškou a místy po trávě, až začne cesta zase strmě stoupat. Lehkým lezením 1-2 délky II-III (nahoře spíše III, lezeno vůdcákem) až na prvního mnicha. 4. délka: z něj krátce do zářezu mezi oběma Mnichy (asi I-II UIAA) a rovnou na druhou věžičku výrazně pyramidální (my cca do 2/3). Var. po 2. délce vlevo přímo do zářezu mezi skalními mnichy a na ně kratšími trasami shodnými se 4. délkou. Dolů ve sněhu slaněním (v létě asi ze zářezu sejít ke slaňáku u 1. délky a pak slanit).

ty 2 věžičky uprostřed...

a pokec o naší cestě...

Tak po delší době v Tatrách nocujeme. Na chatě u Zeleného plesa. Týdny a týdny jsme těžce makali, aby mělo ministerstvo financí možnost utrácet i naše daně třeba za opravy nových cest. Prostě se nám nechtělo vstávat zase ve 4 ráno a lézt se zalepenýma očim. A protože snídaně v ceně je v 7, vyrážíme po praženici z fajné chaty směr Baraní dolinka. Máme šrouby a lezecké cepíny i plány na pár cest, jenže velikonoční obleva způsobuje celkem slušné řícení všeho, tak uvažujeme o nějaké variantě.

Široko daleko jsme sami. Jen chatařka kolem nás profrčí na lyžích a zase klid. I na chatě zatím nikdo není. Sních se pod nohama sype s kraválem vystoupení metalové kapely, tak po krátké poradě mizíme v lezitelně vypadající stěně. Její část vyplňuje ledopád, který po každém ťuknutí nohou do skály celkem slušně zahučí a kus z něj upadne. Než dolezeme ke slaňáku, je po něm.

někde dole, výhled na Kozí štít a Žeruchové veže

Přecházíme sněhovým žlabem a potůčkem, co z něj teče. Terén je lehký. Nad námi jsou dvě krásné věžičky. Trochu terén přituhne, mineme novou smycu, starý friend a zrezlou skobu. Ta nám připomíná, že vybavení jsme do ledu. Skoby nemaje musíme myslet na případné slanění ze smyček, protože šrouby do žuly zatluče leda Chuck Norris. Ale ten zůstal doma. Taky lítají mraky a ranní inverze se mění v mlhu.

První mnich je fajn, druhý by se dal až top mít lezečky a vědět, jak se bezpečně dostat shora, když máte jen smyčky. Tak se vracíme. A po 5 hodinách si dáváme oběd na chatě. Po návratu domů budeme ještě dlouho marně zjišťovat, jak se ti dva skalní mniši v Černom štítě vlastně jmenují. Kdo tam nechal přítele a komu tam zreznula skoba... A čí smycu jsme použili. A možná je to fu(c)k. 

vzadu Kolový, Čierný a Jestrabia na bocích