archív na kopci: Andalusie

VELETA je 3396 m vysoký vrchol v Sierra Nevadě, 2. po Mulhacénu v pohoří (tj. nejvyšším vrcholu pevninského Španělska), 3. na španělské pevnině. Do roku 1913 zde byl ledovec Corral del Veleta, dnes lyžařský areál. Od hotelů krátká a pohodlná cesta na vrchol, v severní stěně několik krátkých lezeckých cest. Výborné výhledy, především na krátký zimní výlet, kdy je Mulhacén na jeden den hůře dostupný.

Veleta ze sjezdovky

EL CORRAL označuje sektor a střed vápencového skalního útesu v lezecké oblasti el Chorro ve španělské Andalusii. Nachází se na jižním okraji el Chorra, souběžně s hřebenem vede silnice, kde se dá místy i parkovat. El Corral je nejvyšší (673 m/m) kopec, povolené lezení je pouze ze strany silnice, kde je asi 16 cest do 6c+. Nejdelší je 6-délková sportovní Three-Sixty (5 x IV po 30 m a závěrečná kratší direttisima za 6b nebo odchod rampou za III). Z vrcholu krásný kruhový výhled a slanění 1x35m pod palmovým houštím (směr severovýchod) a přes sedlo pod poslední věžičkou zpět. Severovýchodně útes pokračuje do oblasti Rocabella a blíže k přehradě je oblast Encantadas, v obou kratší cesty.

El Corral

FRONTALES je sektor v el CHORRO tvořený řadou oddělených věží a hřebínků. Horní část kolem Éscalera Árabe (Arabských schodů, pěšiny z 15. století) se označuje i za Frontales Altas. Nachází se zde nejdelší (ale ne nejtěžší) vícedélka v el Chorru, Blue Line - sportovka. 350 m, končí po 12 délách na vršku 833 m/m se sestupem na pastviny a zpět. Na začátku lze lehce přelézat do Los arcángeles, především 3. délka je v LA V+ a je moc pěkná. Jinak do 8. délky IV/IV+, pak se nám jevily tři délky stejně obtížné a dolez zase IV/IV+.

Frontales ze sestupu

0. den odlet a ceny

Takže prodloužený valentýnský víkend (aneb milujeme hory a sebe... teda sebe sama i navzájem). Ve středu RY z Prahy večer (na cestu do Prahy a z Prahy vlakem si fakt nemůžeme stěžovat, zase by někteří rostli, ale ČssD) a zpět SW, celkem 3000 osoba (včetně báglu na palubu navíc, kam se vešel všechen cajk). Půjčení auta 1500 na 4 dny. Benzín 1x 1500 Kč. Noclehy nabízené od pár korun v Chorru bez jídla po přežíračku za 1000 Kč na osobu/noc. Popravdě těsně před odletem sprcha a jídlo nutné, aby spolucestující nezhynuli... Parkovné 10 E Veleta a 2 E Alhambra. Vše (teda nějaká strava, ale jíme i doma).

1. den

Cílem je el Chorro... Asi jeden z nejlepších lezeckéch areálů v Evropě. Ať si každý tvrdí, co chce o zprofanovanosti atp., ale nebylo by tak známé, kdyby nebylo skvělé. Nedávalo nám smysl navštívit ho a nelézt. Až postupem doby jsme si uvědomili, že na tenhle sen z mládí vlastně máme (technicky) a máme i čas. Takže po přespání v Málaze rychle ke skalám. Po celodenním cestování šestídélková cesta Three-Sixty. Akorát na seznámení se s místním vápencem. První délky jsou po 30 m, odjištěné/sportovní IV+ (bez vlastního zakládání, což je fajn, protože do letadla jsme za lacino nenarvali úplně vše) a pak v případě únavy můžete jít vlevo po římse za III UIAA. My se rozlezli a krátkou (asi 20 m) 6a na vršek, prostorný a pohodlný. Svačí tam místní španělský pologuide a jeho kámoš. Fotečky, naše svačina a na opačnou stranu skrz bílé kamení a palmy ke slaňáku. Tu a tam divoké olivovníky. Slanění 35 m (nebo 30m a ještě blbě slézat). Pak pohodlná cestička zpět na silnici a k autu. Parkujeme trochu blbě (netrefili jsme na začátku stezku pod skálu a první délku ostatně jako obvykle vylezli freesolo), takže už bez lezení jen k autu. Pejsci, ovečky, pomeranče v údolí...

Three-sixty

2. den

Za kulturou a kopci... Protože být tak blízko Sierra Nevady (2 hod. autem) a nejít tam... Máme v plánu jít na Mulhacén přes Veletu, ale v Pradollanu je děsně lyžařů. Problém zaparkovat (a najít pak auto) stojí spoustu čas, zatímco se sníh topí... Že prý největší slávu má todle středisko za sebou... Hm, tak to asi kdysi lidi seděli jeden druhému na hlavě. Pomáháme si lanovkou za 20 E do Borreguiles (2700 m/m) a rychle pryč od sjezdovek. Na vršek je to asi hodina a půl, ale se vším zpožděmí docházíme před dvanáctou na Veletu, když se sníh topí. Mulhacén by se dal vylézt nebýt toho horka (jsme jen v mikině). Takhle hrozí, že zpět polezeme po pás ve sněhu. Cesta dál je neprošlapaná. Jsou v ní jen stopy skialpinistů. Divíme se, že je těch stop tak málo. Na skialpy ideální terén.

Projdeme se zpátky a ještě se stavujeme v Alhambře. Lidí šíleně. Dovnitř nemáme objednaný vstup (a ani o něj nestojíme). Hrad je fajn, zahrady lepší, výhledy na Granadu nejlepší. Zdá se nám, že Alhambra je pěknější zdálky. Pak trochu potíže s autem.

Mulhacén z Velety

3. den

Uvažovali jsme o Tajo de Gomer, o Grazalemě, Torcalu... Ale el Chorro nás tak uchvátilo, že jdeme na nejdelší cestu, co tam mají. Blue Line ve Frontales Altas nemáme ani pořádně nastudovanou. Víme jen, že je to sportovka z roku 2017. Parkujeme správně a přes borovicový les ke skále. Tady je ovšem sportovek jak Lysařů... :D Ostatně sektor Escalera Suiza/Švýcarské schody v podstatě splývá s Bajas i Medias Frontales a v některých průvodcích je to i Escaléra Árabe/Arabské schody podle značené pěšiny se schody z 16. století... Popisy na skále dávno smyl zub lezeček. Tak se doptáváme dvou španělských týpků, kde začíná BL. Ani modré nýty už totiž nejsou modré.

Cesta fakt začíná v podstatě ve stromě vecpaná mezi Los Arcángeles a Chilonou. Naštěstí mají všechny 3 podobnou obtížnost. Po prvních dvou délkách děláme chybu a lezeme dál LA (V+), ze společného štandu, cca 15 m. Po jejím přelezení děláme štand v LA a přelízáme do BL (dá se i z dalšího štandu LA, a dokonce i z poslední délky, než se zlomí LA doleva a BL doprava!). Ale je to asi pěknější variant.

Pak už lezeme normálně. 10. délka má být nejtěžší, nám se zdály horší 8. a 9. s 10. nastejno. V+ asi odpovídá, když máte 7 délek za sebou. Délky se asi taky dají tahat z různých stran. Místa se zelení (bodláky, palmy...) jsou asi lehčí, holá skála o málo těžší, ale zase to na ní neklouže a nepíchá. Ze štandů se nabízí realizace dalších cest pro všechny, kdo mají rádi prvovýstupy. My po 4 hodinách dolézáme do poslední 12. délky, odkud to na trávu s nadsázkou skočíte. Ještě jdeme po hřebeni na vrchol dělat fotky a pak pěšinama mezi palmami, šalvějí, tymiánem a kozími bobky na Escalara Arabe. Po ní kolem věžiček a dalších cest s parádním pokoukáním pro mikiny u nástupu. Nejdelší cesta v el Chorru je za námi, ostatní krásky mívají většinou nejvíc těch 8 délek. Příště.

Blue Line

Arabské schody...

4. den

Po večerní hygieně umytí nohou v moři. Botanická zahrada (zdarma, je to vlastně park pro místní) v Bénalmadéně. Odpo předání auta a odlet domů... 5. den ráno pak příjezd domů.