Váňův kámen

VÁŇÚV KÁMEN (420 m/m) na rozhraní Kopřivnice a Štramberka je pozůstatek jurského a křídového korálového útesu. Vápencová skála vysoká asi 15 metrů leží pod svahy Bílé hory. Trčí nad stromy s výhledem na Kopřivnici (z téhle strany jsou povolené lezecké cesty, zbytek uzavřený). Místy hodně shlazené (některé cesty překlasifikované, všechny hojně osazené železem).

Jdeme na vápenec. Cvičit. Moc ho tu kolem nás není, holt bývaly tu bažiny a pak uhlí, málo tropických moří s korolovými rybičkami a útesy. Ať máme klid, vybíráme si Váňův kámen, cca 15 m vysoký šutr u Kopřivnice. Jako všude u nás se k němu chodí ze Štramberka :D Tam, u botanické zahrady, je parkoviště. Přes malé pole přecházíme hledat akátový háj. Prý krásně stíní na skálu a chrání ji před větrem. Hm... samé javory, tu a tam křoví. Na šutr praží slunko. Je přes 30^o C. To je tak, když autoři články prostě přejímají nebo sem chodí 30. února.

Malý by tady měl mít dvě dětské cesty (II a III UIAA), tak mu je jistíme. Jsou ve stínu, paráda. Rozcvička směrem nahoru, výhled na Tatru (ne, tentokrát ne Tatry) a blbnutí s mladým. Sestupovka je dost vyklouzaná, ale když se rozhodujeme dát si nějakou IV, tak se jen divíme... Teda nedivíme se, že tu chtějí zakázat lezení (i když teda biologicky je to tu k ochraně dost chudé). Takhle "sešmechtanou" skálu (ohlazenou) jsme teda dlouho neviděli. Bez magnésia (zůstalo doma), zpocení v letním vedru a na tomdle... Trochu poblbneme na VI-, kde si dáváme nepoctivě úlevy tak, aby to byla sotva IV. Stačí. Ještě výlet na rozhlednu na Bílé hoře s nadšeným synem. Skupinka turistů mu zatleskala (při špatném sestupu, kdy kecnul na zadek), takže sebevědomí má nad rozhlednou. Ještě uši, ty štramberské, a domů. Tati, mami, kdy tu zas půjdeme? No, uvidíme...