Mönch

MÖNCH (4107 m/m) patří mezi nejznámější (přestože ne nejvyšší) trojlístek vrcholů Bernských Alp, jakkoliv je to spíše zásluhou sousední Jungfrau a především Eigeru. I nejlehčí cesta na něj (od stejnojmenné chaty a sedla) je klasifikována II UIAA a nepříjemnými firnovými pasážemi (45 stupňů, AD-). Zajímavostí je mírné zvyšování výšky vrcholu za poslední roky v důsledku mrznoucích dešťů, zatímco zbytek ledovců v Alpách se spíše snižuje. Fotky na fcb

Jungfraufirn a Aletschhorn

normálka

Z různých důvodů (popsaných jinde) jsme ve Švajzu, před námi ještě jeden den s TOP počasím a všechny plány v kýblu. Chce to něco rychle vymyslet a nakonec padá volba na Mnich/Mönch. Cesta je to prý PD, 600 vm, na nástup se dá dojet vláčkem. Super! Stejně jsme chtěli po vzoru našich blízkých "look to Eiger" a vyzkoušet nejvyšší a nejdražší (oboje asi) zubačku na světě. V Evropě teda určitě.

Jsme naaklimatizovaní a v noci vyrážíme, ať můžeme jet hned ráno vzhůru. Letos nějak Švýcarsko nefunguje a první zmatky jsou na železnici, která vůbec nejede, jak má. Vůbec je po švýcarském státním zmatku pěkný svátek (nebo naopak). O půl deváté jsme teprve na Jungfraujoch... Pro mnoho turistů cíl. A svou historií, např. ve vztahu k Matterhornu, určitě hodnotný. My ovšem míříme jinam. Tlačíme se mezi davy zelených lidiček svírajících foťáky. Do pr...! Bloudíme asi půl hodiny, než pochopíme, že východ se dá hledat leda pouze podle smradlavých (nás připomínajících) týpků mezi voňavkovými selfies. Takže nutnost slanit zpoza zábradlí na ledovec padá. Uf.

Jungfrau

Cesta po ledovci na chatu Mönch je hezky urolbovaná, turisti tu cupitají v sandálkách a střevíčkách. Konečně jsme v nejvyšším bode a nastupujeme do rozbité skály. Akorát je tak trochu skoro poledne, ale franky za vývoz s krásným počasím vítězí nad zkušeností. Hodnocení II/III je přehnané, jdeme celkem na pohodu. Přecházíme první firn, kde je to o dost horší. Sníh taje, lepí se na mačky a klouže po vrstvičce krystalického ledu. Sice je teplo, takže se dá hrabat klidně holými prsty, jenže extra bezpečné to není.

Zase kousek lehkého lezení, místy mix a závěrečný hřeben. Vypadá to easy, za chvíli tam budeme. Konečně potkáváme nějaké lidi. Horský vůdce se dvěma Japonkami se vrací už dolů, něco popovídáme. Trochu se chytl s jinou dvojicí, která chtěla jistit o horní část tyčí. Tak my sice jsme dřeva, ale zase takoví volové ne. Taky prý jdeme pozdě. V tom má pravdu. Pokecáme, jaké maso lidí a chaos je na zubačce. Podmínky na vršku jsou prý hnusné a 30m lano prý stačí. Nemusíme vytahovat dlouhána.

Fieshorngrat

Pak Japonky vyrazí dolů a gajda málem stáhnou sebou, jak na něj prostě nečekají. Nadává, zastavuje je a nakonec mu lehce pomáháme za nimi, protože nevypadají, že by zůstaly stát. Prostě za nimi vztekle mrskne lano, použije naše, poděkuje a prohlásí (snad dobře přeloženo), jak česká třicítka šplhající zdarma je lepší, než dvě japonské platící čtyřicítky. Na 4000+ docela dobrý.

Firn kolem tyčí v nás zanechává fakt hlubokou stopu. Kdo byl na Mönchu ví, jaký je to kousek. Ale sype se to. Strašně. Je prostě pozdě, vedro... Klouže to i v nabroušených mačkách. Někde se dá seknout a hrot nejde vytáhnout, jinde se urve led jak hlava. Ztrácíme spoustu času. Po hodině, možná víc, se dopotácíme na vrchol, ani si ho moc neužijeme a rychle dolů. Lezli jsme na ledovci prudší místa, vyšší obtížnosti... Stále jsme v domnění, že je to PD. Až doma zjistíme, jak moc se některé údaje liší. Je to spíše AD-, za horších podmínek i AD. Firnové hřebínky můžou být v takovém stavu, že by se hodily lezecké mačky a lezecké cepíny. Akorát ty se válejí někde v kufru auta.

Dole pod námi řvou turisti na nějaké atrakci špagát-sedák-houpačka na ledovec. Psycho. Nahoru ještě někdo jde. No, nezávidíme. Na dolním firnu dolujeme poslední zbytky sil na sněhovou havířinu. Dvojice, co dostala vynadáno od gajda, je ještě tady. Postupují tak milimetr za minutu. Není se co divit. Dovedeme si představit, jak ujede prostě celý blok. Tak počkáme, pak taky přelezeme a už víme, že to bude sestup na pohodu. Taky je, trochu poblbneme ve sněhu a pak 1000 km domů... Třeba za dalšími Mnichy, je jich všude dost :D

výlez na Mnicha