Toubkal

Jebel TOUBKAL (4167 m), nejvyšší hora Atlasu i Maroka a vůbec celého severu Afriky. Její výšková konkurence leží až daleko v Alpách nebo na rovníku. I proto má úctyhodnou prominenci (3755 m). Zubatý vršek spojuje hřeben s podstatně menším západním předvrcholem, tento vrchol navíc odděluje strmou východní stranu (s výhledy na Antiatlas) a mírnou západní, kudy vede i normálka z dvojice chat (vyšší založená francouzskou horolezeckou asociací, reso. sekcí v Casablance, a asi o 4 m níže postavenou marockou, obě nyní spravované Maročany). Výstup tak není technicky obtížný (CH), vrchol je hodně navštěvovaný a výhledy z něj vzhledem k číslům výše patří mezi hodně skvělé (široko daleko nic výhledy nekazí, Toubkal je 27. na světě v prominenci). Fotky na fcb.

výstup k chatám

normálka

Popisovat cestu na Toubkal nejde asi bez několika slov úvodem, tedy proč a jak. Ještě v dobách, kdy se sice mohlo za hranice, ale dvoudenní cesta do Rakouska vás stála měsíční plat a korunami jste mohli volně platit na Měsíci, kamarádi procestovali Maroko. Fotografie byly úžasné a malým snem se stal podobný výlet spojený především s Toubkalem. Čas míjel, přišly jiné plány a najednou máte v Evropě psí počasí, týden volna a letenky do Marrakéše za 40 Éček... S doplatky tak za 5000,- Kč můžou dva lidi tam a zpět... Sice právě pod Toubkalem došlo před pár týdny k zabití dvou cestovatelek a musí se vzít vůdce (kontroluje se na 3 místech, na místě sice lze splynout s davem a ...), což je 60 E na den, ale pořád dobré. Na chatě berou slevy pro chudé horolezce (kartičky AV, ČHS, Jamesky), takže za polopenzi, berberskou whisky zdarma a 4 velké flašky balené vody platíme za 2 noci s díškem 100 E (vlastní spacáky). 150 Éček nás stojí oba taxi a ubytování v Imlilu s polopenzí. Když se to sečte, vyjde docela zajímavá částka (za nás OK).

pod chatami

Jdeme s vůdcem (mimochodem s mezinárodní licencí, žádný místní jakožecožeprotože) z Aroumdu, kde je poslední škola a mešita. Hned u školy, u mostu k domům na svazích, je obrovský plácek (řečiště Rheraya) plný balvanů. Kousek výš znásilnili a podřezali teroristi před nedávnem v noci dvě turistky (nkterá média tvrdí, že to bylo ještě blíže k Chamarouch) a nyní je tady první kontrola (bývalá garáž?). Místní jsou z události stále ještě hodně vyplašení, bojí se i o děcka. Některá právě čekají, až se otevře škola. Tvrdí, že kdyby nebohé holky zapadly se stanem kdekoliv jinde a ne rovnou u cesty hodně dole v údolí, kudy furt projíždějí paparazzi turisti bez ambicí někam lézt (a jen vše fotí na mobily z aut), nic by se nestalo. Že v horách by je buď vrazi nenašli nebo by si místní všimli, že k nim leze někdo podezřelý. Takhle prý nebyla šance.

skvělé panorama Akioud, Afella, Ouanakrim

Z Aroumdu vede klasická horská stezka, docela OK, sjízdná i pro muly. Ty vozí zásoby/batohy na obě chaty. Nejprve se nastoupá do Sidi Chamarouch (řidč. Chamcharouch), kde se Oued Rheraya překročí na levý břeh, kudy se pak jde pořád až na chaty. Chamarouch je posvátné místo u velkého bílého balvanu v soutěsce, kde má "kapličku" král džinů (tedy zlých duchů, ďáblů), Chamarouch. Věřící tady králi zla obětují zvířata nebo jej prostě jen prosí, aby povolal k sobě zpět své služebníky způsobující různé potíže, především psychické nemoci. Je tady proto i několik menších restaurací (domek s džusy a plastové židle).

Cesta pak ještě výrazně stoupá (další kontrola), než se zmírní a táhlou plošinou končí skoro v závěru údolí Rheraye u obou chat. U těch je v zimě sníh a v nich dost zima. Není problém se zabalit do dek, ale na pokoji mrzne v noci voda v báglu. Jinak odpoledne na sluníčku fajn teplo, dá se vydržet chvílli v tričku. Chaty jsou jakousi křižovatkou cest na okolní 4000+, především Toubkal. Tam chtějí skoro všichni, málokdo jde v zimě jinam. Turecké i normální WC, dají se koupit sladkosti, voda... Vždy je prý na nich šest lidí ve službě pro případ zásahu v horách a pro kontrolu stanování. To nevadí (přímo u chat neee), ale místní chtějí mít přehled, že se jim neztrácí v horách týpci a že je nikdo nekuchá.

severní výhledy

Kdo spí na chatě jen jednu noc, tak musí ráno vstát kolem 5 hodin, aby stihl min. 3+2 hod. (průměrně vůdci uvádí 4+3 hod.) nahoru i sestup do Aroumdu (další min. 2 hod., průměrně chodí turisté 3-4 hod.). My máme víc času a nemusíme tak na východ slunce. Taky jednomu z nás neprospěla změna stravy, takže na pohodu dopoledne. Stejně nakonec některé "ranní směny" potkáváme na vrcholu. V zimě je cesta až do sedla mezi hlavním a západním vrcholu čistě na sněhu. Paráda na mačky v mírném svahu (ideál na skialpy), maximálně do 30 stupňů. Cestička traverzuje, my jdeme často přímo rovně. Gajdovi se to moc nelíbí. Hřeben je bez sněhu, sundáváme mačky a míjíme další skupiny turistů. Tu a tam je led. Z obou důvodů vylezeme přímo na hřeben, docela fajn I, tu a tam s krokem za II UIAA. Vůdce se nás snaží dostat zpět dolů, ale tvrdíme mu, že je to super (a je). No a je tu vršek.

Paráda! Trochu opar, ale i tak je vidět skoro vše v Atlasu, Antiatlas... Obrovský výhled. Maročtí turisté se modlí v kleče, další ve stoje. Rozhodně je to zážitek. Dolů se chceme dostat dřív, než sníh začne tát. Kotlem to bereme přímo a znovu se ukazuje, že to prostě není dobrý nápad... Nutit některým horalům vůdce... Prostě ho utaháme. Zítra nás povede na další krásné kopce z dola, bude tzv. teleguide (pozorovatel z terasy chaty a s pomocí dalšího kolegy, který nás má sledovat nahoře kdyby něco).

kar mezi Toubkalem a Afella