Ouanoukrim

OUANOUKRIM případně OUENKRIM je trojvrchol ve Vysokém Atlasu, druhá nejvyšší hora Maroka i celého Atlasu. Tvoří jej vyšší jižní vrchol TIMESGUIDA/TIMZGUIDA (4089 m/m) a severní dvojitý Ras Ouanoukrim vysoký 4083 m/m (resp. 4082 m/m). Mezi nimi se nacházé sedlo ve výšce 3968 m/m, takže severní vrchol býva považovaný za samostatný (3. nejvyšší vchol Atlasu a Maroka). Prominence hlavního vrcholu je cca 400 m. Normální trasa vede z chat v údolí Rheraya (viz i Toubkal) vlastně až k pramenům této říčky. Po sedlo mezi hřebenem Toubkalu a Bou Ouzzal CH (ploché údolí s kuloáry), ze sedla přes výraznou skálu tvaru 2 prstů na vrcholovou plošinu lehké krétké lezení po dobré skále s mnoha odpočinkovými místy (místní jej mírně obchází ze strany údolí Rheraya, lze přímo hřebenem), sotva II UIAA (nejtěžší místa hned v úvodu sotva dosahují III). Vrcholová plošina CH, nejsevernější vrchol krátký výšvih. Z něj lze pokračovat dále po hřebeni, ale při sestupu je vhodné minout některá údolí se strmým závěrem ve spodní části.

nad sedlem

normálka

Tak se nám podařilo vylézt na Toubkal a chystáme se dál. Původně byl plán trochu víc lezecký, chtěli jsme se na Toubkalu aklimatizovat a pak polézt hřebínek Afella - Akioud apod. V oblasti dělá problém při lezení především velmi silný vítr a musíme tak plány přehodnotit. Taky náš vůdce nás přesvědčuje, že když nám v noci letí letadlo a jeho bolí kolena (takže s námi nemůže), bylo by nejlepší jít rovnou dolů... Asi se zbláznil! My už jsme se zbláznili dávno, takže se domlouváme na Ouanoukrimu, kam jde ten den ještě ráno jeden vůdce (bude na nás zdálky dohlížet) a pak ještě později poslední skupina toho dne. Ostatně to je výhoda těch "druhých" a dalších vrcholů: zdaleka tam nepotkáte tolik lidí.

Náš guide má strach, že nám bude trasa trvat dlouho. Tak cestou na chatu měl jeden z nás prů..., tak si prostě dal na čas. Ale s aklimatizací by neměl být problém. Přesto vyrážíme po páté ranní, doháníme a předháníme Frantíky s gajdem. Čekáme je v sedle, protože je ještě tma a přes skály v noci to není zrovna ranní káva. Kávu vynecháváme, posnídáme a pofotíme východ slunce. Pak necháváme gajda a jeho francouzské noty za sebou, za pár minut jsme po pohodlné skále na vrcholové mírně nakloněné plošině. Výhledy jsou dneska best, akorát vítr je nepříjemný. Sluníčko vypaluje sníh do zvláštníh ledových útvarů připomínajících plátky (nebo okousané oplatky?).

poslední výraznější stoupání

Kousek po sněhu a kousek po šutrech dojdeme na jižní vrchol. Vítr nás div nesmete, rozhodně je to tu obvyklé, pokud teda ohrada z kamení na vrcholu není bivak pro šílence. Na severních vrcholech fouká o něco slaběji a dá se najít i místo, kde vám to neurve flašku s vodou od úst. Akorát voda mrzne. Takže svačina a pití v podobě křoupajících kostek. Máváme na vůdce pomalu dosahujícího jižního vrcholu, že už jdeme dolů. Vůdci vodí kuloárem cca uprostřed hřebene, ale protože jsme jím nešli nahoru, vracíme se po stejné cestě. Potkáváme druhého dnešního gajda s bandou. Samozřejmě se nás ptá, co tu tak sami. Vysvětlíme, je úplně v pohodě. Vůbec jsou místní vůdci v pohodě. Mají jen strach z ohrožení životů turistů (neukázněností, terorismem, počasím...). Vyptávají se proto docela zvědavě, ale v podstatě jen nabídnou pomoc a popřejí šťastnou cestu. Někteří se dost rozpovídají např. o tom, že Arabové jsou magoři. Že je neradi vodí, i když jsou dost bohatí a dávají větší díška než třeba Češi (tj. obvykle nulová). Že nechápou, jak mohou Arabové brát islám tak a tak, když přece oni (Berbeři) a všichni další jsou OK. Že to není o víře, ale o lidech, zvycích a národech. Bůh ví, jak to je. Teda Alláh.

výhledy na Toubkal

Krajina, kde Berbeři žijou, je každopádně nádherná. Nám se z Ouanoukrimu výhledy a vůbec celá trasa líbily snad víc než z Toubkalu. Pohled na hřeben Akioud - Afella a dál v nás vyvolává choutky a plány na případné příště. Je vidět Antiatlas s nejvyšší horou Sirwa, rovněž zasněženou. Nechybí Toubkal a údolí Rheraya. Okolní hory mají hodně pestré tvary od věží po plošiny, sníh a polopouště. Paráda!

Dolů na pohodu zasněženým korytem říčky. Dole nás čeká náš vůdce a společně míříme dolů. Proti nám míří spousta turistů (teda pár desítek), protože je pátek a pak volná sobota. Tu a tam někdo na kontrolní stanici (u osamělých domků) nabídne, jestli nechceme posedět a koupit si džus nebo čepici. Ale vtíraví nejsou. Vlečeme ještě dost vlastních zásob a pospícháme na domluvený odvoz, takže ani ne. Raději pár fotek a pokochat se krajinou. Pak už jen Marrakéš a v noci letadlo.

vrcholové hřebínky na SZ vrchol

Z chaty na první vrchol 4 hodiny (včetně čekání na Francouze), sestup 2 hodiny. Sbalení, zaplacení ubytka a zdržovačka při loučení se známými z Kanady, Belgie, Austrálie a čimyvímekdecoještě. 3 hodiny sestup do Aroumd (horní část Imlilu).

 

dopolední výhledy na Toubkal

sestup, polopoušť

rychlá změna oproti ledu nahoře

Imlil-Aroumd